Vznáším se

Vznáším se, asi metr nad zemí,
nevím čím to může být.
Mihotám se mezi depresí a mánií,
a cítím vnitřní (ne)klid.

Chce se mi brečet i smát,
jsem eufórií naplněná zcela,
dnes chci dávat víc než brát,
oddat se tomu pocitu celá.

Zároveň zmatení trápí mou mysl.
Jsi to ty, důvod mé radosti?
Zabíjíš mého vnitřního pesimistu?
Tvůj úsměv přináší mi trochu štěstí?