Princ Lukáš

Bylo nebylo kdysi dávno,
tehdy jasno a slunečno,
žil byl jeden mladý princ.
Byl pohledný a měl šmrnc.
Jeho jméno bylo nádherné,
z rodiny pocházel vznešené.
Ten princ se jmenoval Lukáš,
jeho jméno je jako když máš,
ten nejsluníčkovanější den,
muž toho jména je jako krásný sen.
Hrdina našeho příběhu,
má také svou rodinu.
Bratra, chrabrého rytíře,
žije s manželkou ve víře.
Mladší sestru princeznu,
krásná je jako ze snu.
Mladšího bratra, malého prince,
budoucí pán a král je to Měsíce.
Princ Lukáš je Boží dítě,
ten vždy rozveselí tě.
Jednou vydal se na cestu,
hledat si svou nevěstu.
Zachránil princeznu od draka,
probudil tu od trpaslíka,
další navlékl střevíček skleněný,
a jinou probudil z hlubokého spaní.
Zachránil tolik princezen,
ale žádná nebyla práva z těch žen.
Tak putoval dál a dál,
tam co tajemný les stál.
Cítil, že tam nalezne, co hledá,
uprostřed lesa sedí dívka bledá...
Docela obyčejná dívenka,
oči jako pomněnka.
Princ pocítil smutek najednou,
to les útočil kletbou zlou.
Každý, kdo vstoupí,
navždy už jen smutní,
ledaže z lásky obětovat by se chtěl,
společně se svým milým vystoupit by směl.
Princ Lukáš se smutkem zápasí,
tu se mu kolem krku někdo pověsí.
Dívka již dlouho je tu,
zatím neřekla ani větu.
Po tváři prince pohladila,
smutné se na něj usmála.
Princ už neváhal déle,
vzal dívku do náručí nesměle,
s láskou hleděl jí do očí,
a i když smutek dál útočí,
vyrazil s dívkou z lesa ven,
teď už to byl jen zlý sen.
Dívku si zamiloval a ona jeho,
již několik let už uběhlo...
A ti dva jsou stále spolu,
spolu kráčejí nahoru i dolu.
Žijí šťastné, děti mají,
lásku a radost jim dávají.
Také velebí Boha svého,
že vyvedl z lesa jí i jeho...