Naděje

V paprscích slábnoucích,
přes mlhy závoj který padá.
Prosperita květů budoucích,
hřát bude ač to tak nevypadá.

A duše ve světě se zrcadlí,
jaro v mysli vždycky není.
V žilách od srdce eskadry,
hlásí jistotu konce utrpení.

Anděl když padne nelétá,
jen podá ruku s úsměvem povzbuzení.
Přání neplní vždy jen kometa,
ale každé drobné naše potěšení.

Já těším se na chvíli každou,
kdy budu moci lásku ti na rameno dát.
Ty momenty slotu v duši mojí smažou,
nedovolí mi duši zaprodat.

Zasviť mi očkem na znamení,
bych sílu měl k přežití podzimu.
Žít umím jen díky spojení,
k tobě - mě daru víc než božímu.