Umírám na lásku

Dnes jsem pohlédla do zrcadla
a s hrůzou zjistila, že
se nepoznávám oči, ústa sic stejná,
ale něco uvnitř mě
se dnes zlomilo a nejde to vzít zpět.

Propadám se a cítím se tak malá.
Nechce se mi smát a oči lemují černé kruhy,
každý kdo to cítil, dobře ví a zná,
že jsou plné vzteku, smutku a hrůzy.

Prosila bych na kolenou,
o zlomek tvé přízně.
Nikdy by mě nenapadlo,
že toto někdy řeknu protože
to prostě nejsem já.

Byla jsem nezlomná skála, co vydržela
cokoliv, byť se smutkem v srdci,
pak jsi přišel ty a teď se cítím prázdná.
Jen touha po tobě mě drtí.

Hraju si na hrdinku, ale nejde to - ne věčně,
a když si vzpomenu, jak jsem snila,
že se budu líbat uprostřed deště,
jen hořce seměju se sobě sama.

Romance? Dobrý vtip.
Jsem ptáče bez kurzu létání a teď,
jsem kořist nic víc.
Čekám až mě uloví dravá zvěř.

A uvnitř umírám.
Umírám touhou tě obejmout.
Umírám smutkem,
a nemůžu se hnout.

Už vím jaké je umírat na lásku.
Ve snech tě chytám za ruku,
pak můj mozek nerozumí tomu,
že když se vzbudím, nejsi tu.

Vzdávám sny své.
Pokorně je pokládám,
na oltář před tebe.
Dělej se mnou co chceš.

Prosím o pomoc, když umírám
na lásku a jediné, co v hlavě
dokážu uchovat je vzpomínka
na ten jediný šťastný okamžik.

Prosím nenech mě zemřít na lásku.
Prosím nenech mě odejít.
Kéž bys řekl: "to je v pořádku,"
a pevně mě obejmul.