Za rozbřesku

S tebou,kdy jsem vedle tebe,je to to nejkrásnější,co jsem kdy v životě poznal...Naplnila si mou duši,a ukázala jí,co je ráj na zemi,dala jsi jí úkryt,a poskytla něžnou náruč. Nejnádhernější jsou ty chvíle,kdy jme spolu sami,a líbezný podvečer,nám ukazuje milou tvář. Nejnádhernější pocit,naplnění se mi dostává,když vídím,ten tvůj tajemný úsměv,tu jiskřičku v očích,a cítím,že jsi šťastná. Milujié si tě celým srdem,chci být ten,kdo ti navždy dává pevnou náruč domova,kdo tě vždycky něčím mile překvapí. Vím,že mi to nejde,nevím proč,snažím se,asi občas hledám jak...povede se mi to,vždy na chvíli,pomoc mi prosím,chci být mužem,na kterého budeš hrdá,mužem,kterému se vždycky svěříš,mužem,jenž bude tím,kterého sis vysnila. Vím,že to co jsem udělal,nejde vrátit,změnit,a bojím se,že se to nedá ani plně odpustit,ale žádám,abych mohl a dokázal alespoň vykoupit hořkost a smutek z tvého srdce. Jsi ta,jenž mi podala květinu. A já se zamiloval do ženy,do ženy jenž sladší není,do ženy jenž krásná je,do ženy jenž ví...