Balada O Nahém Modráskovi

dvě překrásné dívky
mě vzaly za ruce
že mi do dlaní
svěří
svoje hvězdy

na podzimním poli strachu
chrastily hybridní vichřice
kukuřice nechaly své kůlovité věštby

ať rozpažím když mě srdce bolí

a koníci se chystali
na odjezdy

v soli

první měla vlasy hedvábné
vědoma si jistě
všech svých vnad

druhá rozčesala len
ve chvilce půvabné

s první nebo s poslední z nich
budu nadosmrti rád ?

nadosmrti rád
když tichá voda břehy mele

a já introvertní svlékám z nudy
jen slečny extro-srdečné ?

budou i za noci průzračné
a statečně mi poví
o čem snívají ve své vesmírné cele
když pláč vrány nese do změny ?

vlasy vonné se staly lany

a nahého mne vlekly
ty dívky líbezné
svázaného pro dychtivé pěny

když viděly
že prostě ne a ne
nezískají ze mě přízně v ženy

rozhodly se lana připevnit na koně
smály se
strašák je už unavený

první dívka noc !
druhá dívka den !

první kůň v bílém !
kůň druhý za temnem !

… a ty krásky zpívaly hyjé hi jé

a koníčci se vzepjali na východ i na západ

držel jsem ze všech sil
ač skály mého vzdoru nasákly
jak listopad

až srdce tvé chtělo srdce mé

tu opuštěnou bílou vránu
pro níž jsem se stal
v momentu modráskem nebe

tak tiše

že chtěl jsem navždy
čistě milovat u skřivánčích výšek
milostný prstoklad

sbohem a kapesníček