Vzpomínám

První polibek a my měli jasno,
všechno kolem nás zhaslo.

temná noc, ten adrenalin v nás,
vléval se do lesa okolo nás.

Bylo to jako vrátit se do dětských let,
kdy neznámý byl nám celý náš svět.

Bylo to nevinné a krásné,
stačily polibky, to bylo jasné.

Nechtěli jsme víc, chtěli jsme zážitky,
ovšem lepší není nic, než prokládat je polibky.

Ten valčík v teplé letní noci,
ten neobyčejný pocit.

To tajné přespání mezi zvířaty,
to je víc, než všechny mé útraty.

přátelské večery jsem tě naučila žít,
nic lepšího v dnešní době snad nemůže být.

Brokolice, nutella nebo botovník,
to nikdy nepochopí jiný putovník. (než my)

Dopisy naše při uzavřené době,
v nich vyjádřené pocity navzájem sobě.

Naše láska není na časy věčné,
ovšem naše přátelství bude vždy skutečné.

Našli jsme nesčetně pokladů,
příště se vloupáme do hradu...