Andělská Navigace

sotva se znali
a už spolu výlet na hory přáli

smí chtění vědět
že jsi sám
vždyť poetickou duši tvoji milovala
od tenkrát

kdys agentku doteků doprovázel
a tajné veršíky sázel pro její ovoněné vlasy

i blíž ti dovolila proniknout
že cosi
že na rtech rosí

a jen pro ně jsou snění bosých vyznání
když zastavila vůz
na rovině mezi poli s výhledem
v modré noci
za městem ...

* spiklenče ve zbrani
* počítej mi hvězdy
* slyšíš...

* je počítej se mnou

a ty jsi přičetl ach

i dneska hvězdy za městem zdobí dráhu
tam k horám se vydávají spolu

rozepíná se modrásková chvíle kostýmku
krouží s múzou v saténu
na skryté oči

* agentko doteků
* teď počítej potmě
* cítíš …

* je počítej se mnou

klimatizace přestala hučet horký vzduch

na desce si notoval andělíček
uvolnil se
a slétl k brzdovému pedálu

v ten moment jsi nezaváhal
a odbrzdil tu vábivou nesmělost jiných světů

ponořil se

cestou tečoval chvění lýtek s květinovým vzorem
a mezi lehkým polibkem a její jemností
zůstala pouhá nylonová vlákna

* ano

vzdechem otevřelo se přislíbené nebe

andělíček se usmíval

a ona tiskla tebe mezi stehny víc a víc
až vzlétl
až ladností pronikl
tobě přímo do srdce

* kde jsme to přestali...
* u hvězdiček...

* ještě nepokračuj ...

začala se najednou bránit
rovnat šaty zpět
nechť ji skryjí
ne nebylo to zimou
všechna okna se zamlžila
…

v matném království vesmír veze s sebou

* … smím řídit?

a tak jízda ve hvězdách začíná

i teď ...