Louky kosení

Když procházíme mezi ploty ruku v ruce

a zdravíme společně všechny známé 

I toho malého chlapce co si na zahrádce hraje,

srdce nám bijí tolik prudce.

Ten největší dar v sobě máme

a nádherná a čistá láska v nás jako vosk svíce taje...

Já v dlaní třímám dřevo kosy, 

Ty se mnou byliny sečené seskupíš,

ať tato prostá chvíle neskončí, mé bytí vesmír prosí, 

já v těchto obyčejných chvílích chci s Tebou prostě lásko žít...

Jak převzácná může být obyčejná chvíle,

v tu chvíli prosím Boha,vesmír, čas,

abych stále patřit směl na oči Tvoje milé, 

abych slyšet mohl překrásný Tvůj hlas...

Když  louka odevzdá své květy i každý drobný vlas,

já s každým rozmáchnutím děkuji jim s pokorou

a vnímám každou drobnou chvíli a děkuji za ten vyměřený čas,

kdy mohl jsem být NAPLNO láskou Tvojí a ty láskou mou...