Soud

Nevím, co říct na svou obhajobu,
byť jsem sama sobě právníkem.
Jsi-li soudcem ty, nechť mě zavřou,
před tebou nikdo není nevinen.

Soudíš mne, každý boží den,
tvé oči jsou přísná porota,
úsměv je mocným rozsudkem,
který o ledasčem vypovídá.

Jsem též žalobce, který předložil
tento případ bez odkladu k soudu.
Chci rozsudek znát byť by byl
až příliš krutý pro mou osobu.

Avšak ani ty nejsi bez poskvrny,
když nečitelnou stále nosíš tvář
a já se tak v tobě neorientuji,
přitom ty mě dávno přečtenou máš.