Pro radost
Pro radost
Tak učím se tuto školu.
Zrcadlo řekni mi,
jak den sluší mi.
Kousnu se do rtu,
šáhnu po dortu
i tak se to dělá
s šálkem kávy
nejsem sama.
Venku zima
a já v duši přikrčená.
Pak vzpomenu si na lásku,
na život na vlásku
a dýchám novým vjemem.
V mysli vidím úsměv Tvůj.
Bože, náruč
a mě z bolestí zuj.
Jsem lehká jako pírko
a v duši s Tebou
zase kvítko.
Mé šlépěje jsou požehnané,
když věřím v zázraky nečekané.
Láska nezmizela.
Věřím.
Nejsem zachmuřená.
Přímá. V sobě uklizená.
Komentáře (10)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
ať Bůh žehná Tvým krokům Jitu* moc pěkné:)
19.11.2021 17:30:21 | Sonador
Děkuji, zlatá. Opatruj se a posílám obejmutí, ať rychle letí a Tobě jen dobře je a máš dny plné naděje.
19.11.2021 19:38:37 | mkinka
Mikinko vidíš, když rty nešidíš-)
Ta prvá strofa, je prima*
19.11.2021 16:20:36 | šerý
Děkuji, zlatý kamaráde. Život potřebuje trochu psychologie a úsměv je důležitý i v beznaději. Krásné odpoledne.
19.11.2021 16:50:25 | mkinka
Pro radost dělej více, vše, co si srdce přeje .)
19.11.2021 13:27:42 | Constantine
Milý kamaráde, tato básnička vznikla na podnět rádia. Jeden psycholog z Olomouce tam hezky mluvil v pozitivním slova smyslu, tak jsem po relaci rozjela tuto básničku. Asi jsem tu relaci v rádiu potřebovala. Co všechno dokáže úsměv a člověk dokáže věřit i nemožnému. Přeji krásný den. Něčím milým naladěn. Jíťa
19.11.2021 13:34:51 | mkinka