Mám mokro ve vlasech

Přišla jsem z procházky.
Zima promočila vlásky.
Vločka poslala do pohádky.
Odbourala zátky.

Jsem krásně uvolněná.
Tělem protažená.
Duší nevychýlená.
Nohy jsou na slovo.
Běhají a přebolí to a to.
Srnka už nejsem,
ale to nevadí.
Polabský dech pohladí.

Myslím na slova hřejivá
a přidat pár řádek těm,
co se nedostává.
Kus něčeho, skrze duši,
ať lépe pro to a to srdce buší.
Smýt rašelinou léčivou
náladu křiklavou
a jen být vteřinou
v míru společenstva.

Jako včela
součástí včelstva.
Chcu nosit med
ze srdce a dávat čistou mez.

V lásce ať není hladovění.
Být sám sebou je umění.
A proto posílám pozdrav z roviny,
ať zbytek dne je jen blažený.

Lásku dýchám a objímám.
Dávat má šarm.
Vnitřním okem procitám.
S čistou duší k vám.