Ve vzduchu se třpytily city

Když Zora sklopí svá růžová víčka
a temný povzdech měsíce zahalí řeku tmou,
do ovzduší se vplíží sladká růž,
duhovky matné světlo lámou.

Prolínání vonných tónů zvedá koutky v úsměvu,
šustivé šoupání střevíců sladce šeptá,
rty svůdně odhalí blyštivou perleť
obklopenou temnou noční tuší.

Zářivé pohledy slastně tají
jako sníh po jarní oblevě,
každé mrknutí bodá jak nůž
a sluneční paprsky myšlenky vábné plaší.

Tu noc si nikdo nevšiml, zda svítí hvězdy
a ve vzduchu se třpytily city.