Bludiště emocí

Křehká zároveň silná

z nejepičtějšího měsíčního kamene vytesaná

slova napsaná na monolitu

duševní hmoty

molekuly snů

sjednocené do jedné vůně

písně, při které si vzpomenete

na vaše první léto.

 

Kalamita krokodýlích slz,

utrousil lichotku,

dostal jí do rozpaků,

červánky předpovídající krušnou zimu

vysypané popelnice zármutku

očista duše

lžu sám sobě, občas všichni lžou sami sobě

a všem.

 

Praskající rtuť vylitá na skálu,

západ slunce na pyramidě světa

oběť bohu zpátečnictví.

Déjà vu v kabelce od Prady

záblesk štěstí na soumraku samoty,

hluboký nádech a výdech

meditace na Slunci,

tři dny o tichu a vodě.

 

Sám svým strůjcem štěstí

předveden k soudu lásky,

svědčí o pravdivosti svých citů.