Protijed
mé životy
ta propůjčená křídla
ve vzdoru nicoty
kdy otrávení fénixové děkují
a lásky
nesou okovy s břemeny
pekel
pekel
co s roztříštěností mi vlastní
když farmaceutická labuť dne nade mnou
chce vířit že ví o kraji galaxií
když mává mi i zdola otázkou dál jsi
dál
a snad i dřevěný ...
už můžeš ? zodpovědět
ji
moment i věřit
na ...
mám lék
ne já nejsem skleněný
prostě nejsem ze skel
ve chvíli jsem
i vlaštovkou oheň rozdělám
kde jeřabiny ledové
jde přece sladce
vyšňořit něžně nemocného vězně
pojď pojď v mrazu
ne nemůžeš mít úžeh
to je nové souhvězdí v dálce
nová naděje konstelace
růže
nenechá tě plakat na zahrádce
kde prstíčkem hledáš stopy ve sněhu
kde ještě včera
štěkot hvězd
tě chytil
a kolibřík zvedl kvítí na břehu
nyní ? už jen mlha
čte můj rov ze žehů tmy
cosi polykám
a slzy nechtějí mi zmrznout na řasách
zatraceně nechci
slyšíš démone!
nechci už plakat
prosím tě
dej mi svou dýku na moment
… seběhnou se noci
přiblíží čekání až rozedním
leč v trnech plamene
já slzami budu
jen ve stříbře
dej mi sílu vidět se v tom úzkém kovu
dej mi sílu být zlatý pro smrt co tak číhá na mě
kamkoliv se doma podívám
doma? vždyť je to bída srdce
v níž přikován do šatlavy
dští řev rozsypaných zrcadel
kterých jsem vzteky rozsekal již včera
stále tu bouří skla v pokojích
kde dřív radostné slunce šeptávalo
pro blond dívku v závoji
pro tvoje nové zrození
rád shořel
jsem
i tolikrát
a v nebeské víře
jasem
i tmou s tebou dýchal
vím nesmím tě
ani jmenovat
…
víš kdo
okřídlil je
vcítil
první až nekonečné moře
přijal
chladné hvězdy na dlani v pokoře
poslal
duchům lodě
zpíval
v noci vodě
tišil
křiklavé krátery citů věříc
líbal
mateřské znamení
a milujíc
tvoje
ty
ty
okamžiky planety
s tebou
v dobrovolném vězení
a najednou démon hřmotů zrozených
mě navždy promění
próóóčč ?!!
… v černočerné kopretině strachu
a kdybych ti nic
a kdy bych neplakal v paprscích
srdce
duha je když prší a v čase po dešti
a já se dívám do mračen
mají mne zase
ne nejsem Slunce
já jsem Luny
odvrácen od nachu
od domova a do konce písmen
temně označen ...
… a růže
už mě nechce .
..teď
víš vesmíre
každá zná červen svých abeced
a mě mají vždycky za dlužníky ...
vtom se démon rozesmál i z mých modliteb
leskl se
na mne z dýky
a já žel
i toto poslední zrcadlo přelomil a zbledl
že dalších sedm let
neštěstí mě čeká
a pro růži zůstal širý svět
ač vrátila ji osudová řeka
a spatřil jsem ji teď
pozdě je příliš pozdě
neboť už v mých žilách není krev
tak na co
přišli další bílí havrani kázat
proč mě zase chtějí svázat
xanax nezabírá
je mi zima
svítí na mě oči hada
seženou mi snad netopýra
nemůžu spát
žíravina v mysli kape snům na leb
chmury se sprchují
kde jsme se milovali
nechte si to svý opatruj se v básni
i s osuškami
já už nic nechci
ani další
protijed
Přečteno 204x
Tipy 8
Poslední tipující: jenommarie, mkinka, Psavec, Marten, šerý
Komentáře (2)
Komentujících (2)