Nevěra

V tvém obětí usínám,
tiše tě však proklínám...

Má trpělivost nemohla být věčná,
jen má láska nekonečná...

nevidím už jiné řešení,
zbývá zatnout pěsti,
a učinit to zhřešení,
čímž navždy zničím štěstí..

Nejdřív tebe pak i mě,
ten nůž zvládne srdce dvě.
jedno je však nevinné,
ale to mé to nebude.

V tvém obětí spím,
už se nikdy nevzbudím...
Ty zas v mým náručí,
život za tebe již neručí...

Po zdech krev temně rudá,
zdála sem se ti nudná?