Zebra

strach jdoucí z města
přese mě neškobrt
a já musel pátrat proč nedá šestku
za půlnoční stromy ?

jazykem jsem sklence o cit škrt
dřív chodila mě loučit
a mávat na peróny

hodně štěstí – smolnej mlejn
jmenoval se den

řezbář na pažbě sčítal princezen

přešel oheň
a můj sen ? napadrť

na stanici řekli

hej hráči ! čekej do zítřka to děvče jak lusk určitě přijde

a já čekal jak modrá propiska
vypsaná
zlomená
nechaná v bryndě

po citovém bankrotu
naložili zebru
do vlaku bez bouřkových scén

naskočil jsem taky
tvrdý
jak do praku

za půlnoční stromy máji uplakaný

nesmělé slunce našlo město

jaký slunovrat ?

na stanici řekli

ty plakalko čekej do zítřka hráč určitě přijde

a čekalo jak modrá propiska
vypsaná
zlomená
nechaná v bryndě

smutek zatáh nebe...

v životě.. my lásku ? míjeli..

a když náhodou ne
bleskové jásali a růže siřely

že v hospodě zůstala zlá pověst
o nějakým chlápkoj z města

a šestka za červený třísky
dřevěnýho srdce ?

…

kde šlo o to tiché děvče s andělskou tváří
a skrytých půvabů
v bílo černém outfitu
mající i hezké vysportované nohy
což každá prostě nemá
...
a my se tenkrát porvali kamaráde

...a víš kam zmizela ?

klíďo píďo tehdy odkráčela z lokálu
vítězně s básníkem
který ji sbalil na několik svých
rozsypaných cigaret a veselej zapalovač
poet jeden

…

hele tamhle je ...

šeptej
tak se ho zeptej
zeptej se ho ty !

bacha on jde sem

tak co tady o mně kecáte... draci

luskl jsem prsty

tři kluky rovnou aj celýho Johnnieho …


starý dobrý časy
…

pamatujete se na to tiché děvče...

zebru
kterou jsme stále přecházeli očima

?
…
chvíli jsem se odmlčel
pohledem nabídl přinesené panáky

aaaah... jak sbor

jsi nám ji sebral – padlo na stůl zleva
a pravej přikyvoval
a hodil … kde je

?

pohlédl jsem na ně
potom ven
kde se ovločkovaní čerti
chystali na déšť v neonovém blikotu reklam
ze smutně mrazivé a prázdné ulice
a zpátky na ně

...
zvědavosti úsměvy

…
jo draci...
už jsem to s ní nebral

je rychlá
a já brzo přejdu

…

a dneska jsem přešel už i vzpomínce