V Mém Pokoji Chaosu

ukaž mi tu lásku
o níž plné číše
kde leží čistý sníh
a taje
na mém břiše
to víno
v dotecích

ukaž mi se dřív
jak sedneš a jsi
v růžobílých šatech
ve verších
a při svíčkách

abych srdce nezhášel
u třesoucích se mrazem
že z planého oceánu šípků
v trnech mezi póly vin
spalujících
mou krev
tratí ono každou fénixovu slzu

po dlouhé zimě
přiletí jiná loď
a cizí bytost
beze slov
mě telepaticky vyzve
že budu nově zrozen
kojen z prsu
v komnatách kde nabídnou mi
titanové koráby s vizitkou ...

ne
já
nechci

slyšíš ?

já
nechci

prostě nechci ještě v těch urnách spočinout
a celou věčnost bádat
proč mě chtělo cosi
vzít
z boje o temnotu

vím
já temným kouzlem vzkřísil hada
věřil jsem
že on mi na oplátku dá sílu
pohybovat se lehce
a tiše bezbolestně
v jednotnosti
ne v rozpolcenosti

a ty lásko ?

jsi tu ?
teď jen zesláblým sluncem
v paprscích
útěch libozvučných
pro něž neutonu
v nočních pastičkách ?

a proč dnes ke mně mluví Sutech ?
on přijme mou Nelinku do smečky
když půjdu ?

prve slétl nový sníh
upadl jsem na dvorku
sotva se hýbu
mám snad zas vzývat a čarovat ?

už ani jídlo nedokážu obstarat si
natož číst poesii pro svou mysl
či najít znamení andělských duší
a která mě má ráda ?

místo toho ponocuji
otráven masem na anýzu
právě o vánocích
svátcích klidu
propadám do pouště
mizím v chaosu

v mém pokoji se v mé já dívá Isis

vím ty povíš
je to jen reliéf u bílé zdi siluet
kam půjdu
z očí jí kanou slzy
i já vidím se
bojovník živého ebonitu
bojovník ze dřeva noci
já na skále sám
jsem s kořeny v kamenném lomu
však v mých rukou čas
dřímá dál svůj meč
pro cit
s nímž chráním žen před hadími blesky
i kdyby arest vládců hromů
chtěl zlomit mne ve strach ...

lásko

ukaž mi se v já
ať nejsem rozpolcen
v já
přiznávám se Bohům
že v životě jsem v obavách
a v bolestech

že jsi dál než ve hvězdách

a až tam budu pozván

kým ?

.

co naleznu v tajemném vesmíru
po boji o temnotu ?

veselou či smutnou rytířku ?

a ona zmizí v tmách
v tichu či ve hřmotu ?

a tento boj
proč musím vést každý den
a každou noc
znovu a znovu ?

proč já ?
aby mě snad léčil on ?
aby se vplazil do světel ?

a proč mám okolo sebe
tolik magických věcí
když zavřu oči
vidím je
mezi sebou jiskří
a vedou boj o temnotu
i na poličce
jež sama čas od času spadne
a já probouzím se v potu

a ty siločáry syčí
a prostupují mým srdcem

v němž já potřebuji

dýchající láskou milovat