Zimní

Vánicí, se kroky mé boří, 

ledový vichr mi do tváří řeže,

zářezy mrazivé mi na duši tvoří 

a slza jak splašené dvojspřeží utekla bez otěže...

Pocit mám ponurý, v čistotě sněhu, 

jako když duši svou v těle už nemáte, 

jakoby bolest si sedlala něhu ,

bolí to ,jak by si měl srdce rampouchem prokláté...

Cesta je zavátá, co zbyla tu za mnou

a ledy přikryly  říčky i řeky,

dál v sobě si uchovám, to kdy byla si se mnou

a lásku co trvala a přetrvává věky ...