Zasadil jsem semínko, byl tak šťastný když vyrostlo.
Ale chytilo plíseň a pak hodně brzo umřelo.
Kupa smutku, ale další si už pohlídám.
Věnuji tolik pozornosti, pořádně ho vypiplám.
Ale co se děje, začal plesnivět celej květináč...
Šíří se to skleníkem, teď jak se z toho vymotám?
Plíseň už je u kořenů, ale vzdát to pořád nechystám.
Zase jsem se přistihl, v tý posteli umírám.
Ale proč? Radši se nezeptám.
Leju benzín, házím sirku, užívám si plamene.
Už nehodlám brečet, prosit o další z kamene.
Zavírat oči, dělat že mi nevadí. Tak takhle ne.
Všechno kolem mrtvý, ale nic není ztracené.
Aspoň jestli je tu snaha, dokud z pádu vstaneme.
Ta pevná víra .naději, že bude lépe..za každou cenu..to se fajn čte, je v tom cítit ta vnitřní síla s odhodlání..napříč všemu..i tomu, že se hned něco nepodaří..nedat se zlomit..vždyť nezdar, neznamená nic špatného..jen se z něj poučit a hledat jinou cestu..a to tady...také čtu.
Mám z toho upřímnou radost..už jsem tě dloouho nečetla..a vidím, žes udělal se sebou hodně práce, ať se TI daří sázet a pěstovat v sobě a okolem sebe.
Jenom to, co tě posílí, zahřeje a bude těšit * měj se hezky. :) M.
23.01.2022 14:03:30 | jenommarie