Láska zákeřná

Nádherných pocitů,
nelze se nabažit,
stačí jen že jsi tu,
spolu pak můžeme ve štěstí rybařit.

Malinká štěstíčka pochytat, poskládat,
na světě je krásně, když je s kým sdíleti,
ty chvíle radostné, co nelze odkládat,
i chvíle radostné, když myslíš na děti.

Pocit, že správné je, celý se odevzdat,
věnovat lásce vše,
s úctou se předělat,
předělat k lepšímu, ono to vážně jde.

Tak jsem se všeho vzdal,
pro pocit marnivý,
můj život běžel dál,
jak ten kůň splašený.

Vzdal jsem se všeho, tak už to bývá,
vzdal jsem se sebe, vzdal jsem se syna,
pro pocit blažený co štěstí skrývá,
vůbec jsem nevnímal, rizika zhyna.

Zhynula láska tvá, s ní i má naděje,
že bude už jen líp, že mi to prospěje,
má duše, srdce mé nyní tlí v hrobě s ní,
nezbývá nic než jen čekati na ztlení.

Láska je krásná věc, ale je zákeřná,
když nemá protějšek, je tuze bolestná.
Dal jsem vše co jsem měl, ze sebe, z okolí,
teď už si přeju jen ať srdce nebolí.

Srdce jsem celé dal, té co jsem miloval,
co mě tak bolí tam, kde srdce míval jsem?
Nikdo to netuší, co já bych za to dal,
kdyby jen vrátit šlo co jednou předal jsem.

Předal jsem srdce své v podobě pocitů,
předal jsem lásce své kousíček po kousku,
žel bohu neměla pro kousky dost citu,
aby je schovala ku svému nablízku.

Tak asi skončili schoulené pod břízku,
teď pořád leží tam, tam kdesi v remízku,
v remízku vzpomínek, nikdy je nenajdu,
i když bych hrozně chtěl, zajet v něm na chajdu.

Zajet v něm na chajdu, toulat se po lese,
sezbírat kousíčky, srdce ti znovu dám,
pokud už ke tvému celičké vejde se,
nebudu váhati pramalou chviličku, všeho se zase vzdám.

V křečích se nacházím na cestě do pekla,
od doby co jsi mi, má lásko utekla.
To nikdo netuší, na čem mi záleží,
všeho bych já se vzdal, kdybych zas srdce své,
našel než z času sníh navždy ho zasněží,
než bude navždycky úplně zamrzlé.

Jen ty však víš kam kousky mne zapadly,
kde u nich květiny žalem už povadly,
nemáš však tušení, ba ani ponětí,
že umím toužit jen, po vřelém tvém obětí.

Vzpomínky jak krásné chvíle jsme zažili,
mění se z příjemných v bodání do srdce.
Jak ale novou krev nalíti do žíly,
jak nové radosti dostat zas do srdce?

Tisíce krásných žen,
toulá se po světě,
prý stačí hledat jen,
ta pravá najde tě.

Zase to přebolí, srdce snad doroste,
s tou pravou krásných chvil,
dočkám se zajisté,
s hledáním nespěchám, abych snad nechybil,
času moc nezbývá na chyby, na omyl.