Zimní nádhera

Vločky jak padesátihalíře,

tak velké až bylo to k nevíře,

padaly kouzelnou krajinou,

chytnu je na chvíli, než v zemi se rozplynou...

Na trávě kde v létě jsme seděli, 

teď tvoříme nádherné anděly, 

vedle sebe jen bez dechu ležíme

a na tu nádheru co sype se hledíme...

Občas se snažíme zvědavě ochutnat

a po větru si s každou vločkou chvilku hrát, 

až znovu se dotkne Tvého nosánku,

Ty zmrzlý ho lásko máš jako polárku...

Přesto tou nadherou, ikdyž tak studí, 

válíme s radostí po stráni sudy,

dělat vše společně tuze nás láká, 

(než se schoulíme ke krbu)

postavíme na stráž ke vchodu sněhuláka...