Když jsem dívku zřel

Když jsem dívku zřel
v srdci jiskra poskočí
a kdyby přece vyhlasla
láska si mne ochočí

Jsi tichá,jak mořský příboj,
v němž vlna za vlnou hází
jsem pevný jak útes korálový,
z kterého skákali jsme nazí

U dívky vždy teplo milé,
jako když sto svící hoří
láska je, jako chrám
jenž se nakonec zboří

Když jsi z mušlí slyšela,
snad všech moří šum
jejíž perly podobaly se,
nápadně tvým rtům