Bolavé ráno

Dívám se z okna.

Kouř z komínů si v mrazivém ránu líně stoupá vzhůru
a po milostivé noci, po probuzení,
prožívám zas a znova noční můru.

Střechy se pod jinovatkou kouzelně třpytí,
jak těžké je i v této kráse světa,
to samotné bytí.

Vidím jak si magnólie poupata na jaro už chystá,
v bolavém srdci mém pro jinou lásku
ještě nenacházím místa.

Slza po tváři koulí se mi a úsměv vykouzlit se nedaří,
ani v době čekání na lepší zítřky,
v době předjaří.