Jsem stín
Jsem stín
Sněženky mé rozvité,
jemné kvítky milování,
silným jedem zabité
uschly beze slitování.
Uschly pro mou naivitu,
která nese lásky vinu.
Ve dne sám jsem, v noci v skrytu,
chápu, jsem jen stínem stínu.
Jsem stín a teď vrávorám
pryč od světla, co mne vrhá.
Nedořeším hlavolam,
byť jsem tím, kdo city mrhá.
Prosím, odpusť - aspoň křičím.
Nechci trápit žádné lidi.
Radši city zcela zničím,
než trápit ty, kdo mě vidí.
Komentáře (8)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Smutné. Posílám hodně síly.
01.03.2022 22:11:08 | mkinka
Díky moc, mkino (:
01.03.2022 22:30:53 | Roser
I kočičí povzbuzení. Pomůže. Mě kočička dělá nejlepší kamarádku v životě. Tak mávám na podporu i s ní.
21.03.2022 19:22:34 | mkinka
No kočky jsou zlatíčka, naše milovaná chlupatá monstra (=
21.03.2022 19:58:07 | Roser
Ano. Já s Mkinkou i spím. Přede a skoro povídá pohádky. Ani nevím, kdo víc se stará o koho. Jestli ona o mě, nebo já o ní. Je to tady po ní pojmenované. Tak hodně často píšeme spolu. Ona sedí na klíně a přitom ťukám a ťukám. Také jí to recituji a ona vzorně poslouchá. Tak ona vlastně schvaluje mé básně jako první.
21.03.2022 21:46:39 | mkinka