Vyslovím duši svou,
vyslovím měkce do misky ze spojených dlaní,
a pak Ti vypovím, smířlivě vypovím,
nejniternější z mých přání.
Prošli jsme pustinou;
stáli jsme na kraji světa, déšť bičoval zem,
a Tys mi tiskl dlaň, ve své mou tiskl dlaň,
navzdory všemu a všem.
Vyvrhnu srdce své,
až zvonky uhynou; to bude má cena za štěstí,
a pak Ti předestřu, bez hlesu předestřu,
všechna má hlasitá tajemství.