Anděl

Kdybych byl básníkem, tak složím verše.
O andělské tváři, o prstech co zebou.
O křídlech anděla na kterých vezmeš mně sebou
na krátký výlet do blankytu nebe.
Do blankytu očí, co zdobí jen Tebe.
Anděli můj. Dej všechno a ber vše!

Kdybych byl zpěvák tak pěju ódy.
Na ta hebká křídla sladkého anděla.
Na barvu jeho očí, na půvab jeho těla.
Ódu pro štěstí i ódu pro radost.
Bez falešných tónů, upřímných mám dost.
Tónů tak průzračných jak křišťál živé vody.

Kdybych byl malířem, tak maluji portréty.
Na plátno oblohy tu andělskou čistotu.
Na nahé tělo tu smyslnou nahotu.
Obrysy anděla na plátno z bílého sněhu.
Obrysy anděla který mi dává svou něhu.
Tím andělem pro mne jsi navždy jen Ty.

Ačkoli jsi pro mně nebeským pilířem,
já nejsem básník a tak neskládám básně
o tom, že je mi s andělem teď tak krásně.
Nepěju chvalozpěv z andělského kůru,
i když vzalas mně sebou tam do nebes vzhůru.
Já nejsem andělem ani andělů malířem....

...jsem jen obyčejnej kluk, co Tě miluje k smrti.