Když Klesá Fereshteh

:Blik -
:Neroztávej mne!
:V soli skončí příběh..
:Solí se zříkávám
:všeho
-
:Ó, listí ve vodách

Vidíš -
i ve tmách
mé zelené oči
kočičí
- jsou z ach..?

:Jak šumí hvozdy
:pasáček hvězd ladí něhou?

:Orient černých koní letí
:a v každém křik
:>---------------- a v každém.. křik

:Romeo.. Romeo.. Romeo.. Romeo!

Ticho tam !!!

:Blik modro blik..
:bělásčí pleť - sněhu vzlyk?

Nesněžil jsem!

A líbivé mládí čekalo ...
Chtěl bych se v duze dotknout
zmizelé..
když je synům
co srdcím v bílé růži
poznamenané dvojí ztrátou?

Zůstal jsem nehybný!
...

:
..a dokud tělo setrvávalo v klidu
hledala jsem uvnitř
něco z čeho se dá žít
něco z čeho se zvedne.. dokážeš..
dokážeš jít
-
dopisy, minulost? to nic!!??

Jsem zvadlenka
Tvůj vítr
mířil do marastu
Otevíral hibernace dnů s jejich pády
Šel blízko lůžek zraněných -
Klopýtal
v přetrženém čase
na cestě ledových květů
Ptal se
Proč truchlivci
z prchajících štěstěn
svírají v dlaních lístek
na konečnou

Ach Fereshteh..
Proklínám tě v pocitech

Vyvolám tě
z hlubin všech!

Dřív zastavíš se!
Dřív ohlédneš se!

Roman d'Amour psala Arlette:
"Nemusíš se bát
V altánku s hady deště nebulí..."
a já už nevěděla.. smích na to? Víš..
něco z čeho se dá žít
něco z čeho se zvedne.. dokážeš..
dokážeš jít..
-
Nic.

Oblékla jsem popel - já.. dcera Luny

Nevíš! Neznáš tu bezmoc!

Němé výčitky nocovaly u ní
- tma je teskná
pevnost
tma je kámen
ne most

To pasáček hvězd - to on
tonul na vinách
než vstoupil s ukolébavkou
po vlasech jako len
do řeky!
:


Konečně si docházím
za roky otlučených kolen
za přeboly
svíce dohořívá
a plamínek...

Ach.. Fereshteh!
Proklíná mne v pocitech

Vyvolává
z hlubin všech!

Až dovolí jas uniknout
na klenbě hrobového ticha
ve sférách zní..
a studená ruka drží
žalostýn

Smíš
báseň bledou zaslíbit zemi
pro ty
jež mají tajná přání -
s volností ať zatřpytí se
okamžikem
pro štěstí
než
necháš heliový dým
do nocí uletět
než vezme světélko mého bytí
do temného
chrámu..

nemoc
silnější než my

a co zbývá..
o boj v růži nestojí!

Jsme jenom pírka na křídlech omylů?
Jsme pouhou hrstkou mizerných rozmarů
za bídný pětník
když
láska v pasti
zmírá si zmírá?

Kým
nyní poznávám
odkaz v bárce andělů
ač jsou daleko od přístavů
přestože nám
nepomohou navždy
od bolesti?

Žijí s námi
sdílejí pomíjivé
radosti a strasti

Jsou i srdce..
chránící v nás majáky věrných nadějí
v nichž Ona vidí na moře
-
něco z čeho se dá žít
něco z čeho se zvedne.. dokážeš..
dokážeš jít
vstříc novému ránu

Selhal jsem
na ňadrech
z kouřového skla

neproniknutelný

Blíž moři - počítáš bóje
s jazýčkem na ledovce
voláš...

Romeo.. Romeo.. Romeo.. Romeo!

Z úst neztlumím sten
slzičko lesklá
odcházím

:Orient černých koní letí
:a v každém křik
:>----------------- a v každém.. křik


Druhý den?
Marně
probouzím Suri
v ozvěnách pouštního lovce

Blouznivé jitřenky měly sněm!

Vstávaly smutné z jasmínové vůně
Nedokázaly zář přimknout
ke svítání

Hroutily svůj sen
v harému ve stínu pyramid
vytvářeje bojový plán slibování?
Ne.. Proboha! Klid!
Křivdím Jí!

Iluzi si vžít? Ne! Nechci už plakat..
když nebe opouští oči
když trýzníš
svou červeň v temnotách

Cítím zkoumavý dotek..
Na čele dlaň
-
Arlette!?

Zatančíš
a všichni mimo
svět vědí
...
čí kresby osvětlují ve vráskách
útočiště
aby promluvily

"Cizinče.. přebývals v Evropě sám
tam u toho místa
kde líbala tě lípa
než se v ní poranil blesk?"
...


Orient černých koní letí
a v každém křik
----------------- a v každém.. křik

Romeo.. Romeo.. Romeo.. Romeo!

Volají mne
slyšíš
.

Nejsem duší
za tebou u lesní léčebny
křehkou posílankou z dětského
léta
abych do písku položil
Bolí to bolí..

Suri je růže
Suri se vrátila
Vzala mne do trnů s sebou
Později
vyzvala - Jdi a neohlížej se!

Ulevilo se mi?

Skrývanko v liškách
Ach dcero Luny
mrtvým tůním leskneš smutnění?

pro pružné letokruhy štíhlého stromku
pro souboj růží u nebeských jezer
pro okovy ze zemské tíže
za několik úpění pronikajících kůrou
protože je ti
už lépe
a mne zabolí kávové oči minulosti
i bílé sutiny
na loži z planého bavlníku!
Mne budou tížit zítřky
zkamenělých solí..

: Jen pokračuj..

Připadal jsem si hloupě a provinile
že jsem opustil
přístavy minulých šílení
aniž bych dovolil obyčejným slovům
hledajícím souznění
procitnout -

ticho neulehne s posledním
listem deštivého podzimu
U neklidné řeky..
i to chci ti říct.. víš... *

když z nebe klesá Fereshteh..

:Kéž jde z vln
:něco z čeho se dá žít
:něco z čeho se zvedne.. dokážeš..
:dokážeš jít
:vstříc novému ránu?



...vždyť ani Tvůj šátek mi nenáleží..

:Snad němá růže
:netrne pro první sníh

Přijde čas
i anděl
se na nás hněvá

Anděla skrývá každý

Kéž hvězdička má volná křídla
když hlídá
stopy mrazivého Navždy

a já?

Zvonil jsem ti
vzpomínkou na šípkovou červeň
rozlitou v soumraku
mizejícího slunce

:Koupeš se ve vlnách
:šeptajících útesům o dívce
:s perlami ve vlasech?

Jen vítr smí je rozcuchat
Probouzet v nich
pramínky pro motýlí čas
a tajemství nechává v modré skříňce..


Tenkrát touhy
klesaly z havraních kadeří
do hebkého klína
a dál
aby zajiskřila krůpěj krajkové noci
v přiléhavých šatech

Sváděly
růži bělostýnku
-
i vězeňkyni z něžných dotyků
-
s melodií pronikly
přes lemující hráz
abych
cítil vzdech i vzdor!

Romeo.. / (Ne)nech
/ mne samotnou..

Romeo.. / (Ne)nech
/ mne samotnou..

Romeo.. / (Ne)nech
/ Ji samotnou..

Romeo!

Ano
Lásko

Tvým nebem
zněla Fereshteh

Dala jsi ukazováček s trny
před ústa
krvácející Jdi pryč
( je mé zůstat..)
Žena má jiné přednosti
než nomen-omen do pošty

Svítáš holčičí pravdou
jenže
já si dovolím pár svých lží
neboť vím
nebylo mezi námi nachového skla
ani tající temnoty pro vábení perel
ale ve Tvých
ohnivě rozpuštěných vlasech
se zračilo toulavé slunce
nízko nad večerní krajinou
a přeci tak zářivě daleko
až jsem toužil
s koni uletět
a zemřít v Tobě pro Boha
...

Svěřím-li svá ticha klavíru..
pláčeš z kláves v zatmění
a bílých snů
se začneš bát..

Jen mne nenáviď!

Ovečky již plují za obzor

Zkusí hudbu zvát
na čaj
ať
šálek vypráví
želvám
anatolské příběhy
minulosti
ztracenky
jasněnky bez cukrů..

Kéž je mi odpuštěno a nechť
jsem nejmenší na světě
abych neublížil
zakletým nocím
padajícím tiše na duši i těle
klesajícím k srdci
jako andělé


:A proč jsi nikdy nechtěl s koni uletět
:a místo zemřít
:žít ve mně pro Boha?

.