Zamilovala jsem se do barev

Holčička nese výkres.
Je menší než dnes.
Je na něm slunce
a směje se široce.
Slunce je láska
i barev kružnice.

A pak obrázek,
kde místo očí malé kruhy.
Smějí se vlohy.

Co jsi to vymyslela?
Ty holka malá.
Jára pouští cigaretu
a jde psát za mě větu.

Usmívá se klidně.
Sedím mu na klíně.
Svět zastaví se a žasne.

Báseň stříká vedle obrázku.
Zbrusu novou pohádku.

Dítě je šťastné.
Na světlo milé.

Slepice kdáká.
Králík běhá.
Vesmír dává.

Járo napíšeme spolu zase něco?
Nebo je krásné.
Přitulené a rozkošné.
A neteř Ti zapěje.
La a la.

Pro Tebe pusa kráčela.
Možná bys tu byl déle,
když by si cigaretu odložil.

I já nemilovala Tvůj dým.
Babička říkala, že nechala Tě ženská.
Láska je křehká.
Byl jsi ve strojírenství
a velký dříč.
Já vím.

Sednout si a dát si jednu.
Cítil jsi klid.
Jen já Tě tu déle chtěla mít.

Pohlaď mě z nebe.
Chybíš mi víc a víc.

Maluji a Ty z nebe se směješ.
Holčičko, jak si přeješ.

Usedám na Tvůj klín.
Uteče i můj splín.
Nikdy jsi nezemřel.

Žiješ v srdci.
Zevnitř vím.

Ukážu Ti obrázek.
A smích máme u vrátek.
Kus nebe a dětských hrátek.