Pežůtek

Když vytáhne mě z pelíšku rozespalé ráno,
a když už konečně zavřu dům,
lehounce jej pohladím,
a pak jeho sedmdesát koní pozdravím.

Nasednu do našeho broučka,
otočím klíčkem se lvíčkem,
přivřu oči, cítím chvění,
to probouzí se Pežůtek .

Srdce mi buší taktem naftovým,
jsem posedlá rychlostí toho spřežení,
do práce však vede cesta krátká,
ta vzdálenost adrenalin zvednout nestačí.

Neboj broučku brumlavý,
vymyslíme výlet tajný,
ten nám srdce rozžhaví,
užijem si v trysku toulání . . .