Svítání (Duha Rozplynula Ráno 3)

navlékej své korálky
na veršovou nit
než na vláscích deště
začnou se řadit

navlékej své korálky
pro křišťálové náramky

čistě a nesměle
syn modré Luny sám
je přijde zaslíbit
májovým hvězdám

navlékej své korálky
vždyť dál čteš ráda
u statečných princezen
tebe nezraním teď …

navlékej své korálky

ty nesmíš se šeříky strádat
na pleťové jemnosti
blíží se rosy ret

a v zorničkách nech si zdát
v paprscích ženskosti
o růži s tajemstvím

sama růže zachvěje se
korálky skočí do dálky

křehká nit lásky ach přetne se

a šeříčková dívka ?

tasí trňáky !

* slunce přítulné své ostny !

* ať paprsky toho dne
* jsou meče neúprosných
* a syna Luny odzbrojí !
...

* nyň mluv pravdu princi
* cos mi to dal modrásku
* že korálky se poztrácely ?

já vás líbal jasnosti
a sníval o vás ve slunci
všude kde mě růže chtěly

* škoda lásky
* že oči srdce o tom nevěděly !

…

a tak jsem šel do války
a místo lásky mám
pásky s náboji

tam se o mé lásce doví
tam políbím svou zbraň

zas prší střely
ležím v poli
ranku v hrudi mám

už přichází Slunce

proč pláčeš Amore ?

lístek veršů je můj bílý praporek

k nebi svítí měsíční drahokam

je mír
a já syn modré Luny
usínám