Popůl

Propadl sem tvoji tváři
však dívám se zhloubi
než povíš mi příběh lásky
tak celý vesmír
se v očích sivě zablýská.

Zdali je rytmus v hudbě
to vyzní po deštích mraku
po jakých se třepotá bosky
v roztoužení lesů borovic.

Jsme překrásnými idejemi
když se ptáte z hladin květa
což je zachumlané soudobý
líbajících hrátek světa
kdy jsi mě zasáhla středem
a já se z vězení nedostávám
putuji s pouty koutů k tobě
nadcházejícího rána
k čerstvým travinám houpění.


Srdce splynutého
k srdci váženému
od srdečnic krouživých
jako létající koberec
se odvane i k skrýši
a táhne chmýřím odznova
kde nalezneš dopis psán

srdcem tenoru

než půjdeš spát

pozdě večer ti zazpívám

kolébajíc vícenásobně

po tmě ztmavené noci
a snem slunící Persey


když spařila se hodina odbitá

dohasla lucerna svůj žár

a po višni kyslé
sme umilovali se

popůl zasnění.