Pohlednice lásce

Slyšela jsem racka vábit samičku.
Měla slzu na krajíčku.
Pak vzlétli spolu v jeden zpěv
v lásce ptačí jako květ.

Vůně kvetoucích borovic.
Láska, moře i víc.
Fíky zelené ladily srdce mé.

Chorvatské kočky předou mi na klíně.
Jsou nadšené i milé.
Den tváří se roztomile.
Má lásko v dáli.
Jak Ti je?

Jednou pojedeme sem spolu.
Teď rukou kreslím po papíru.
V slunci hledám sílu.
Ty miluješ mě nejvíc
z celého světadílu.

Moře polyká minuty souznění,
vteřiny čekání.
Kéž budu Tvojí.
Náš život v jednu báseň se spojí.
V bezbřehé jinotaji.

Slova hřejí a nepoutají.
Ty věčnou a stálou nadějí.
Dáváš život bez záměny.
Zpíváme spolu píseň racků
a v sobě máme cit bez nářků.

Hřej, miláčku.
I na čtvrtku.
Radost dáváš do obrázků.

Čechrejme něhu i kotvu naši,
právě vyjíždíme a sníme.
V sebe věříme.
Vlna kolébá a dojme.

Jsme a jsme.
I kouzelné my tvoříme.
Ach, laskavý polojasný dne.
Miluji Tě nade vše.