Za noci, do který zavoní čerstvá hlína
zalej mě slzama, co nasbíráš do láhve vína.
Přijď za mnou do sadu jen v noční košili,
zalej mě slzama... ještě, než zešílíš.
A když ti vykvetu, můžeš bejt moje milá
v krajině, která se tou nocí rozpůlila.
Naposled ve větvích pohlaď mě po tváři,
cigáro připal si Severní hvězdou... než půjdou hrobaři.
Za noci, do který zavoní čerstvá hlína
snad ještě zahoříš, i když už dohasínáš.
Rozčeš si vlasy, vypusť ty havrany,
vedle mě lůžko si rozestel... na listí shrabaný.
Postel je kostel, na hrudi víno, když vlasy rozčešeš, bude obludíno...smrtka nás přikreje, havrani uletí, vezmu tě za ruku..pro věčný prokletí
15.06.2022 20:58:54 | básněnka
Já tě prostě žeru :) To je za všech tvých posledních deset komentářů u mých říkaček. Děkuju!
15.06.2022 21:08:19 | vrbák
Proč vy nás potřebujete vedle sebe i po smrti, vlastně? A neříkej, že chcete přikrýt...:)
19.04.2022 21:23:44 | Malá mořská víla