Sama sebe otvírám, jak smolnou knihu
s každou sklenkou vína Ti podléhám
je to osud tvůj, nebo ho minu?
Od pondělí do pátku a zase zpátky
hledám mezi naší láskou vedoucí zkratky
vpíjím se do tebe ještě, jako kapky ranního deště.
Za oknem lehkost našich dní
jsem stále s ním, nebo jen o tom sním?
Válka duší, kdo to mohl jen tušit.
Ať jde dál ten nezvaný host
v odraze vínové sklenice už jen zlost
kolik slov je málo a kolik zase dost?
Za oknem lehkost našich dní - super.
A jak jsi přišla na Smolnou knihu?
Hlídej rytmus. Co třeba takhle:
Nu, ať jde dál - ten nezvaný host
v odrazu sklenice proplouvá zlost
Slov zbývá málo, tak kolik je dost?
26.04.2022 02:05:08 | MonoGame
Děkuji :-). Smolná kniha, to jsem někde zaslechla, tak se mi to zalíbilo. Jinak děkuji za tip, ale asi se mi víc líbí ta moje skladba slov. Nicméně v odrazu sklenice proplouvá zlost- je moc dobré!
26.04.2022 10:45:19 | Anety poetry
Jde o rytmus... musí se to číst jaksi samo,
aby čtenář mohl nerušeně vnímat podstatu.
Černé, neboli smolné knihy jsou zápisy
ze soudních procesů 16-18tého století.
Tortura a tak... to nechceš.
26.04.2022 10:50:56 | MonoGame