Jsi mojí loukou

V jarním koberci Tvé louky dlívam, 

do tváří sedmikrásek i pomněnek se dívám 

a upíjím z Tvých okvětních plátků rosy,

Ty skrápíš mě svou vláhou,co v sobě květ Tvůj nosí...

Mé stonky v doteku se něžně chvějí, 

když dotknout se Tvých vnadných tvarů smějí 

a všechno jenom Tebou v naší louce voní

i smetánky se uklánějí a zvonky o kráse Tvé  zvoní...

Přeletuji z květu na květ ,

jako v něžné dostihu ,

na těle Tvém tam i na zpět,

polibkem z pihy na pihu,

vdechuji zvolna každou chvíli, 

kdy slunko naše stvoly osuší,

kdy ucítíme  mezi květy tančit víly 

srdce se nám čistou láskou rozbuší...