Čarodějka

Do ramen tíhou svoji tlačí,
nohy mi v prach cesty zaráží,
kříž co žitím není kratší,
tvořen z bytí je a z nesnází.

Netečou slzy mi z koutků,
oka které hledí vpřed.
Světem si kráčím pro pochoutku,
svým pohledem mě znovu sveď.

Tys sladší než má vidina,
co sílu dává mi jít dál.
Být při tobě mě zajímá,
víc od Boha bych nežádal.

Hlas slyším tvého pohledu,
když jiskra pod víčky ti plane.
Jdu za tebou a dopředu,
ztracen je ten koho láska neuhrane.