Láska jakou labutě mají

Láska jakou labutě mají

Tak jako labutě v noci se schází na vodě
a nevadí jim, že kolem nich plují lodě,
tak já miluji jednoho kluka
a nevadí mi, že mi tím srdce puká.
Láska k němu je tak silná,
však se špatným jsem smířená.
Jak jednou v noci šla jsem k řece
a koho jsem viděla, no labutě přece.
Klidně plující po hladině,
pro ně domovem je na vodní planině.
Tam v pěti se sešly,
do malého kolečka se vešly.
To velké kouzlo tu noc
jim umožnilo velkou moc,
že mohou mávat křídly, brky
a s partnerem si proplétat krky.
Však jedna zůstala sama,
byla to velká labutí dáma.
Krásná byla v očích ostatních,
však pro pány neměla smích.
Bála se každého vztahu,
pokaždé svěsila hlavu,
když si ji někdo namlouval
a u lásky k ní doufal.
Ona jen jediného v srdci má
a nikomu to nikdy nepřizná.
Ten dotyčný labutí pán
miluje tu labuť a není zadán,
Jednou ji potkal u klád
a teď se jí bojí říct: Mám tě rád.
Miluje tu labuť, která se bojí
a po vztahu se jí pomalu srdce hojí.
Obě labutě však neví,
že navzájem se milují.
Tak ať se jí radši neptá
a své srdce si vydeptá.
nebo ať se jí vyzná
a jednoduše přizná,
že je to ona, s kterou chce být,
ona s kterou může štěstí mít.