Nejsi kapitola, ty jsi hlavní osnova

Vymazal mě jen tak, jako bych byla nějaký brak,
vymazal mě ze svého života jako déšť odstraní mrak.
Jeho nebe je teď jasné,
má naděje pomalu hasne.

Já cítila jsem s ním propojení,
on zavedl odpojení.
Jedním klikem mě odstranil,
cožpak je to možné?

Já smazala všechny sítě,
zkusila jsem přetrhat nitě.
Ale srdci rozkázat nejde,
lásko, tohle mě nepřejde.

Ty nejsi jen kapitola, tys celá kniha,
jen s tebou jsem měla opravdu křídla.
Tvá něha, tvá péče, tvá víra ve mně,
je to nejskutečnější, to co mě nejvíc sejme.

Já zbožňuju tě celým srdcem,
uhasil jsi můj svícen.
Já dýchala každou sekundu jen pro tebe,
bez váhání odevzdala jsem ti celou sebe.

Každé mé tajemství, každou mou starost,
jen po tvém boku cítila jsem skutečnou radost.
Jen jedna myšlenka, že bych tě mohla ztratit,
dokázala mou radost ve smutek zvrátit.

Nikdy nepřestanu tvrdit, že jsi mé štěstí,
skutečná láska se nemstí.
Necítím zášť, ale jsem hrozně na dně,
jen tvůj hlas mému srdci vládne.

Ukázal jsi mi, co je skutečný zájem,
ty provedl jsi mě konečně rájem.
Tolik si tě za to vážím,
na kolena sama sebe srážím.

Kéž bys byl znovu po mém boku,
jen s tebou odolám každému šoku.
Zbožňuji tě víc,
než básně dokážou vůbec říct.

Já dřív psala jen z pouhého přání,
tys obrátil ve skutečnost mé psaní.
Broučku, nikdy na tebe nezapomenu,
věř, na zášť v tvém případě opomenu.

Nemůžu nenávidět toho, kdo je můj svět,
kéž by některá slova šla vzít zpět.
Ze zášti, ze smutku z tvé ztráty,
řekla jsem hlouposti, hloupé zkraty.

V mém srdci k tobě mám city čisté,
místo po mém boku budeš mít vždy jisté.
Dostal ses do mého srdce tak moc,
že nechci od té lásky pomoct.

Myslím na tebe, když jdu spát,
jen s tebou se umím doopravdy smát.
Myslím na tebe, když se budím,
bez tebe na své cestě bloudím.

Vem mě zpátky do své náruče,
Juro, vem mě zpět do své péče.
Nic si nepřeju víc,
tebe nenahradí nikdo a nic.

S láskou,

ta, o které zbytečně pochybuješ,

jsi mé všechno...