Svět se mění,
už místo pro lásku tu není
nehnu už prstem pro tebe
uvědom si – hledíš jen na sebe
býval jsi předmětem mých snů
a také kořením mých všedních dnů
a dnes jsou v troskách moje plány
moc tvrdé zasadil jsi rány
a než se s tmou na mě sny snesou
tak ptám se – tvé úsměvy kde jsou
proč nehladíš mé ruce, moje skráně?
Důvěra hnije v černé jámě…