Padáme ke dnu

Drž se mě, mé srdce je otevřené, plné lásky…
Je i to tvé?

Sejdeme po kamenech, sestoupíme z břehu
Hrany řežou chodidla, krvavé stopy za námi
Voda je klidná, svým způsobem děsivá
Takový je můj svět…

Drž se mě a ponoříme se společně do hloubky…
Nemáš z toho strach?

Údy vznášejí se a ztrácí se v řasách, propletené
Oči vyvrácené vzhůru ke světlu, padáme
Pomalu až ke dnu, k počátku, k jádru bytosti
Ztraceni, ztraceni…

Drž mě, ledové střepy naráží a odkrývají rány…
Jsem tu a jsem tvá, máš strach?

Nic není tak temné jako jsem já, má milá
Jsem smrt a ty bezvládná v mé náruči
Naprosto, zcela, svou duší mi oddaná
Tvá životní síla ztrácí se v bublince na kraji úst
A ano, mám strach…

Držím tě, nenechám tě padnout, jsem tu pro tebe…
Dokážeš to přijmout?

Obnažené duše, voda nás objímá, jemně nás kolíbá,
Vznášíme se, ztraceni jeden v druhém,
Tvůj dotek, tvé náručí, tvé oči hřejí, jsme spojeni
…Sobě znovuzrozeni…