Lásce

Chtěla bych Ti vyprávět o bříze,
která zná píseň hvězd
i rozkoš nechat kvést.
Ten bílý strom u vody.
Duše se uklidní a rozmělní.

Tam vryla jsem příběh své duše
do kůry stromů, co nekouše.
Břehy, jsou lůnem dětství.
Běhů a pamlsků lidství.

Já knížky četla v koruně
v malé zahradě
a pecky třešní házela dolů.
Neměla žádných bolů.

Teď tu sedím téměř nahá.
V objetí stromů něžná
a pojídám maliny,
co země dala
a tryskám přáním podvědomím,
kde milý svou píseň něžní.

Tak mezi řádky,
posílám vzkaz bez obálky.
Káva je prožitá
a kvete růžově.
V míru i v objetí laskavě.

Projdeme se spolu lásko po trávě?
Den utichá a večer padne v únavě.
Za jeden verš Tě sním hravě.
Věnujme se sobě.

Jsme múzou v bludné době.
Den kyne v srdci skladbě.
Jsem vděčná Tobě.