Hnětu korálky

Korálky slov si navlékám,
na šňůru minut soužití.
Do slunce duši oblékám,
a srdce nutné k přežití.

Ty pohledem mi česáš mysl,
vrním jak kocour na okně.
Ve snech již dávno jsem tě tiskl,
teď prosím živě pohlaď mě.

Hvězdy blednou v jiskách žáru,
jak stoupaj výjevy mých snů.
Rty jak víno sosáme z pohárů,
ke dnu já již neklesnu.