Dívka z alabastru

Pohlaď křivky jejího těla,
ať tě přechází zrak z toho běla.
Vytesej jí úsměv,
co umí jen láska,
ať rty olemuje šťastná vráska.
Vdechni ji duši,
ať co je to cítit tuší.
Propleť se jejími
dlouhými kadeřemi,
ať jsou ti nevyspitatelnými peřejemi.
Vytvaruj boky,ruce
přesně,jak mají být,
ať o ní může každý snít.
Obtáhni to tělo z alabastru,
nech ji vydechnout
v myšlenkách,
procitnout
ve snech.