Čekanka

V blankytných sukénkách čekají u cesty,

v pohledu ,který tvá duše zná ,

se stonkem ,který je sevřený do pěsti,

z grimasou bolestnou ,

už těžko se dlaň co dřív hladila otvírá...

Hlavu svou zakloní ,

v naději čekají,

že svlaží je krůpěje,

co přijít by mohli z mraků,

pak slzu svou hořkou uroní

a vůbec ji netají, 

pak se ve větru  zachvěje,

když zahlédne v obilí,

Tvou sukénku z vlčích máků...