Šachovnice

Napříč sobě stojíme
a na sebe hledíme.
Každý na svém poli,
oba hrajem důležitou roli.
Ty v bílých šatech mámení,
má toto vše vůbec nějaké řešení?

Ach, jak vznešená ty jsi královna,
kdy se tato naše hra jen vyrovná?
Já stojím v černém fraku, sešlém bojem,
Drtíš mě od samého začátku svým úsměvem.

Lítý to boj, dochází k nehorázným ztrátám.
Pomalu, ale jistě se skláním k tvým patám.
Hopsáme z jednoho pole na druhé,
Ach, chudáci ty naše figurky ubohé.

Vkračuji dál, do pasti tebou výborně připravené,
však stále jsou tu hranice,
jež překročit nemůžeme.

Ach, ty ženo, královno všeho živého,
vítězko toho našeho boje marného.
Proč máš takovou moc nade mnou?
Otázka, na níž znáš jen ty odpověď tajemnou.