Po kukačkách

Moje
Tvoje
jsou vážně
ty mocná propojení chmýří
u zrcadla překrásnými tóny
co vně skučí opály
přededávnem
kdy jsi nemohla mi spát.


Když spustí déšť
nachová slova útěší
vníže
s nimiž poplujem korálům blíž
než když už shoří s nápovědou klíč
k rukám srdcím si jej pozdvihnu
na tvůj koneček zvonkohraní
kterým bych si přál jen být
a bijet po krocích malebného šarlatu
tvých sbíhání
a jen se chtít zatřpytnout po čele
a k rosám pivoňek úžase tvá

co lukem šípků lásku střílí

za kaštanovou šíjí

rozechvění

a tak se tam pookřál


plyš jejich zblikajících vobočí
k odérům vyletujic

po kukačkách.