Nemiluje

Řada mužů na ni stála,
milovali by ji žárem,
rudou touhou jejich srdce vlála
a ona – vražedný nezájem.

Řady žen na ni stály,
kypěly po ní, toužily vřele,
lásce kruté se vzdaly,
a ona – arkticky chladná stále.

Seděla v křesle, oči skleslé:
„Proč mi osud nedal milovat?
Pocítit Amorův šíp, Venušin žár?“

Nedokáže, cítí mrazivý chlad,
má jednu z nejkrutějších vad,
co je člověk, když nedokáže milovat?