Dopis

Kolik listů v knížce ještě musím otočit,
kolik novin u kamelotů musím odkoupit,
abych poznal,
jak umíš milovat
a v srdci číst?

Kolik přání musím do stěn jeskyň vyslovit,
kolik snů musím snít,
abych směl o lásce s tebou promluvit?

Prstýnek z první lásky můžu už teď zahodit,
návrat do známých koryt řek nesmím si dovolit.

Na chvíli zase přišly perseidy na zem si posvítit,
možná splní se mi přání,
dotknout se tvé dlaně,
tvoje city oslovit.

A možná jsem jeden blázen,
co stojí na skále
a učí orla svou první kořist ulovit.
Stejně tak schovaný lístek v láhvi,
co dokáže trosečníka od šílenství odvrátit,
tak doufám
a přeji si
nikdy tě neztratit.

Kolik dnů ještě člověk musí ztratit,
než pozná,
že z války se už nedá vrátit
a že jen s bolestí může tam krev
a lásku ztratit.