Belladonna & Aprílový Princ

cítil jsem ji dlouhý čas

nacházela svítání
na hladině mořských psaní

a její rty
zorničky rozšířené
vlnolamy
okřídlených tichých zvání
plavily mě za touhami

moře šumělo
píseň svou zpívalo
a slunce v tónech života blankytného
svůj večer koupalo

to ona
zaplavila mě něhou
jakou má lodička neznala
když v písku stopy rosy
vodní tříšť přijala a útesům
mě psala když poklekala

chtěla i paprsky na křídla
aby nám zčervenala
ona také kdysi nachově věřívala

ukázala mi léto jak ve tmě milovat

podívej princi
ty podivný poeto
zelený lístek červená se

a stromy najdou srdce
kde souhvězdí lyry budou šeptávat
a kdo se slečnou
rozkolísá nebe ...
zpět nenajde se ve své mořské bárce ?

chtěl jsem být oceánský motýl...
chtěl jsem

tančit vlnkami
i v jinotaji dárce
abych ji ochránil a nosil
ale ona
svoje křídla měla ...

křehká křídla andělova
nebeská
v barvě holubice
…

když přišel den jak ostrov pokladů dotázat se
o čem snívá zrána svatá anna
v černé šaty
jak zimy hvězd svou jemnost rychle oblékala
a sama jenom
o lásce na literu psala ...

na vesmír
který by se mnou mohla otřpytit se jen pousmála
a v moment dala do zájmen
smutná jsem
žes ke mně ty neupřímný
s nezájmem ti zůstanou kouřové baldachýny
a setkají se beze jmen pouhé tiché naše stíny

asi chtěla abych se stal vlídný

ale to jsem nikdy neuměl
vždy jsem si pohrával od útlého věku s magií
a zaříkával hadími šepoty abych ji tu měl
aby ne
když jsem přišel na svět v noci kdy trpká venuše se loučila
a luna bledá doprovázela střelce vítat dne čarodějnic

jenže ona svou řekou šla
a na kamenech ve vodách se nebála
smáčet své kotníky a zvedat sukni
aby neprosvítala ...

za peřejemi si ještě chvíli zaváhala
už už se chtěla ohlédnout
empaticky vnímala mou samotu

leč neochvějně vykročila po vodě
a přinesla plamének neznámé esence
vzdálenému princi

který nemá proč lhát

chtěl jsem za ní vodou utíkat
vždyť stane se že lež je snazší dát
než svěřit život do dlaní lehce
ale kameny vytasily své ostny

srdce dvakrát ubližovat si nenechá ...

a tak jsem dneska poeta jenž je všem pro smích
zůstala jen vůně ta ...a voda zurčivá
a sen pro její líce
polibkem motýla

za zamčené slunce básnivému blouznivci
zamkla v sobě vnitřní tvář pro sebe
nebeská ach milující